Změna je život (23. týden těhotenství)
Téma: Moje rodinazveřejněno 28.10.2012 14:00:44
říká se, že změna je život ... v tom případě já jej užívám plnými doušky.
Během pár chvilek jsem změnila snad úplně vše. Začalo to vlastně už před dvěma lety, kdy jsem se po dvouměsíční známosti rozhodla vyměnit záře velkoměsta Prahy za městečko na Moravě. Ne že bych tu snad někoho jiného než manžela znala.. prostě - slovo dalo slovo, objednal se náklaďák a s nábytkem i třema kočkama jsem putovala na Moravu.
Pak byl chvíli klid. Další vlna změn přišla až teď. Během několika měsíců se mi doslova změnil život. Ze svobodné pařmenky je ze mě vdaná paní, změnila jsem nejen partnerrský stav, ale naví - i ten druhý - tedy jsem v jiném stavu, a abych toho neměla málo, minulý týden jsme vyměnili město za vesnici, byt v činžáku za přízemí rodinného domku, předevčírem jsem navíc dala sbohem i práci.
A byly to právě poslední dny, které mě donutily přemýšlet. Je to opravdu všechno správně? Roztomilé vrnění a šťouchání v bříšku mě ujišťuje, že jedna věc je správně. Cvrček se má čile k světu a až na chvilkové "slabo" nám s manželem dělá jen radost :-)
Ale ten zbytek. Plna podivné melancholie jsem opouštěla svůj pracovní stůl. Svou práci jsem poslední měsíce tak nesnášela, šéf semnou zacházel jako s kusem hadru, vydělala jsem sotva na splacení socíálního a zdravotního a dopravu do práce, každé ráno mi bylo zle při pomyšlení, že tam zase musím jít - a teď najednou, jako bych na to všechno zapomněla. Bylo mi líto, źe odcházim. Ať byla moje ráce jakákoli, dovolila sem jí můj život ovládat. Pracovala jsem víc jak 10 hodin denně, často i víkendy. I svůj osobní život jsem často podřizovala práci. A teď je to všechno pryč. Přes všechnu práci jsem si nedokázala udělat kolem sebe ani kolektiv přátel, se kterýma bych teď mohla trávit volné chvíle. Těšila jsem se na ten den, kdy budu odcházet, ale když nastal, snažila jsem se jej co nejvíc natáhnout ...
Jiné to bylo s naším starým bytem. Rovnou z práce jsme jelo s manželem předat majiteli náš starý byt. Bydleli jsme v centru města, nad hlavním náměstím. Byt byl prostorný, ale útulný. Byl světlý a byl z néj výhled na celé město. Tolik věcí, co se v něm událo ... tolik zážitků, vzpomínek ... i to bylo ze dne na den pryč. Procházela jsem místnostmi a nemohla si pomoci. Už vyklizené, čerstvě vymalované místnosti jsem viděla stále zařízené. Došlo mi, jak málo jsem si toho všeho vážila. Ještě teď pláču, když si jj vybavím. Najednou mi náš nový byt přišel hnusný. Je sice o dost levnější, pro cvrčka bude zajímavější - můžeme využívat krásně upravený dvorek, příjemnou travnatou zahrádku, na rozdíl od náměstí je tu božský klid ... ale právě to vše "jiné" mi bude na starém bytě chybět.
teď sedím v našem novém bytě a nevím kudy kam. Už druhý týden tu bydlíme a já se tu pořád nedokážu zabydlet. Možná spíš zvyknout. Asi toho bylo za poslední dobu moc.
Hodnocení: | Hodnotilo: 0 uživatelů | Počet zobrazení: 3629x | Hodnotit může pouze přihlášený uživatel. |
Diskuze ke článku:
-
Stěhování je změnaKája U , reakcí: 1, poslední: 15.03.2021 17:46:37
Ahoj jo někdy je změna potřeba aspoň si můžeš uspořádat věci tak zvane od znova. A myslím že na Moravě je fajn krásná příroda a kvalitní víno :) Taky jsem měla po dlouhý době před rokem spousty změn stěhování, zařizování atd.. Ale vůbec toho nelituji spíš naopak zbavila jsem se spousty věcí které už v životě nebudu potřeba, a stěhovali jsme se do takové https://novostavby.com/cs/developerske-projekty/praha/2020/ podobné novostavby kupovali jsme tam prostornější byt 3+1 jelikož máme 2 děti. A stěhovali jsme se kousek od Prahy do klidnější části máme to i kousek do přírody.
[ reagovat ] [ URL příspěvku ] -
Ahojda, řekla bych, že si živě dokáži představit, jak se cítíš. U nás to bylo z části podobné. V těhotenství jsem se s přítelem také stěhovala do většího. Na náš starý byt vidím z okna, ale i mě je z toho tak nějak smutno. Dokud se na něj lidi chodili jen dívat, byl přeci stále můj i já v něm prožila tolik věcí, tolik zážitků, tolik krás ... a najednou se našel opravdový zájemce, byt se prodal a já se s ním musela rozloučit. Naposledy jsem si ošahala stěny, pohladila kuchyňku a předala klíčky přítelovi, aby je dal paní - já bych u toho totiž bulela jak malá. A v práci ... ke konci taky docela horor, z části se mi tam líbilo a z části jsem byla ráda, že mizím. Teď mi opět začínají dělat dusno - jako jak si to představuju dál a tak. Když vidím ty vztahy tam a to všechno ostatní ... ne vím, že se tam nechci vrátit. Takže teď to nějak podat. Každý, kdo odcházel byl ten největší hajzl (s prominutím) a že jsem tam zažila několik odchodů lidí (takže teď budu s prominutím ten hajzl já). Je mi z toho úplně špatně. A další věc - hledání si nové práce. Sice malému je 6 měsíců a mateřskou má na 2 roky a pak chceme hned druhé mimi ... ale i tak, mám z toho už teď hlavu v pejru.Buik , reakcí: 6, poslední: 09.11.2012 14:16:20
Sakryš, jsem se nějak rozepsala, ale to hlavní, co jsem ti chtěla říct, je to, že ten prcek ti všechno, ale opravdu všechny VYNAHRADÍ ... a co víc, s ním si určitě najdeš nějaké kamarády, protože ty prckové se tak nějak družej sami o sobě :o). Takže hlavu vzhůru, to dáme :o)
[ reagovat ] [ zobrazit všechny reakce ] [ URL příspěvku ]-
RE:blueberry6
:-) jo, je to děs - vzpomínky na starý byt. Já na něj nemusím koukat, protože my se - jak už sem psala - přestěhovali z města úplně. Na vesnici. Ale pokaždé, když se do města vrátím a vidím náš balkón, zasteskne se mi. S tou mateřskou to chceme udělat úplně stejně - na dva roky a mezitím další ... i když - je to na zvážení ... ještě přemýšlím o třech - potřebovala bych nějak porovnat částky - kolik je vlastně ten rodičovský příspěvek. Nemám se kam vrátit - pracovala sem na živnost pro jednu firmu - už mě znovu chtít nebudou. Budu jim vděčná, když mi vůbec zaplatí říjen ... Je to všude stejné - jako jedna z mála jsem sice odcházela v klu a míru, chvilkama jim ještě na dálku pomáhám, ale věřim, že už sem taky "ten hajzl, ta kráva". Do práce se moc hrnout nebudu. Ale je to děs, sem doma teprve týden a už se doma nudim.
nevim roupama coby. Kdyby aspoň venku nebylo tak hnusně ...
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]-
RE:Buik
Přemýšlím, jak jsem zabíjela čas já. Třeba tím, že jsem připravovala pokojíček - víš, na stěny obrázky namalovat. Ono to není tak jednoduché s tím bříškem. Nebo jsem si na netu stahovala básničky a dělala z nich takovou jakoby knížečku. Přidala jsem tam obrázky a mám to ve dvou variantách. Jednu s barevnými obrázky na teď - protože má rád barvičky a jednu jen s obrysy obrázků, aby si je mohl vybarvit, až bude větší. Nebo jsem si na netu stahovala výrobu různých blbostí, abych měla inspiraci, co s ním budu moct vyrábět, až bude větší. Nebo si tam najdi šití zviřátek - jestli ráda šiješ.
Co se rodičáku týče, tak je to KATASTROFA. Na ty dva roky je to 11.500, na tři roky 7.600 a na čtyři roky 3.800. Mno není to paráda?? :o) Je jasné, že kdyby si to člověk dal na tři nebo čtyři roky, tak musí určitě mít nějakou brigádu k tomu.
Musím se s tou paní domluvit a přijít se podívat na ten byteček. Fakt ho celej předělala, tak abych věděla, že už to není "doma".
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]-
RE:blueberry6
já chtěla zařizovat ten náš nový byt. Pořádně tu uklidit, uspořádat všechno ... ale bohužel, na to bych potřebovala součinnost manžela - musí nejdřív přidělat police a dát dohromady vestavnou skříň - bez toho se nehnu. Jenže nejhorší je, že čím déle jsem doma, tím menší chuť do něčeho mám. Dneska jsem neudělala třeba vůbec nic. Jen jsem probulela den. Jen proto, že mi manžel řekl, že chce jít s "klukama" večer na pivko - že už je tři týdny neviděl. Nechtěla sem říct ani slovo. Nemohla sem. Cokoli bych řekla, bylo by to špatně - jako výčitka. A to já nechci. Už několikrát jsem se tak zachovala a už několikrát sem se pak sama cítila trapně. Jen jsem si říkala - jak dlouho já nikde nebyla. Vlastně - už ani nevim. A jak dlouho já neviděla ... vlastně - za dva roky jsem si tu nedokázala nikoho k sobě najít, takže by ani nebylo koho vidět. A to je právě to. žila jsem jen prací a přítelem/manželem. A teď když sem doma, jsem sama. úplně sama. Připadá mi to jako agónie .. jako bych si vybrala svoje vlastní vězení. Já vim, že bych se měla těšit, ale prostě - necítím se tu dobře. A není to jen o prostředí ... ve starém bytě by to bylo asi dost podobné. Jen tam jsem nebyla tak odřízlá od světa. Oči mám opuchlé, třeští mě hlava, manžel za chvilku přijde domu, hodí do sebe večeři a zase půjde.Teď sem se rozepsala na úplně jiné téma... pardon.
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]-
RE:Buik
Hele, jestli tě to jen trošku uklidní, u nás je to to samé. Včera mi řekl, že chce jít za klukama na pivko. Nechtěla jsem na to nic říct, ale neodolala jsem. Mno a jeho odpověď byla přesně - já už je tři týdny neviděl. A já mu na to řekla, že já jsem od narození prcka nikde nebyla a ani před tím. Tak se asik urazil a nikam nešel. Stále si říkám, že na něj musím nějak vyzrát - prostě říct něco, aby se nenaštval, ale aby to říkalo všechno.
Vůbec neva, že si psala na jiné téma. A opravdu nejsi sama, na koho takhle padle ten smutek, samota ... až bude prcek na světě, bude to zase o trošku lepší. Teď tu na mě haleká a má z toho ohromnou radost a já mám radost, že je!
Přemýšlej, nebo mi řekni, co tě baví, co děláš ráda? Jde něco z toho dělat teď, když si doma? Je nějaká podobná věc, kterou by si mohla dělat doma? A s tím stavění skříní a tím ostatní, zatlač na chlapa, nedá se nic dělat. Já stále připomínám, že je třeba obrousit a nalakovat židlička ... po třech týdnech už se suší ve sklepě. Prostě stále dokola opakovat, je to otravné, to přiznávám, ale když nestačí jim to říct jen jednou, musí se halt opakovaně. A hlavně z toho neměj špatný pocit. Špatně by se měl cítit on, že tě chce nechat samotnou doma!!!
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]-
RE:blueberry6
uvízla sem ve stereotypu - vše se motá kolem nádobí, prachu, podlah, praní a žehlení ... to celé mě tak demotivovalo, že už ani na to vaření, které mě vždy tolik bavilo, nemám náladu. Začala sem háčkovat, po výplatě si musim koupit nové klubko. Sice nic jiného než krátký sloupek neumím, ale - aspoň něčím se zabavím ... a každý den se snažim najit důvod aspoň na pár minut opustit byt. Upřímně - lenivím ... Našla sem si cvičení - bývala jsem hodně aktivní - i když mě jakýkoliv pohyb vyčerpává, to cvičení je fajn. škoda že je jen jednou týdně ... Mám teď spoustu času na přemýšlení - to je celkem nebezpečné. Přemýšlím nad spoustou depresivních věcí, zabloudila jsem myšlenkama i na porod. Přijde mi to tak děsivý - nejraději bych se toho neúčastnila.Koukám na jedinou zeď v bytě, která je hotová. Stojí u ní plně vybavená knihovna, lampička, na ní visí obrázky ... je to nádhera. Taková malá naděje, že třeba jednou budou podobně zařízené i ostatní zdi. A třeba se už v ložnici nebudou povalovat ty nemožné krabice s oblečením, které už dávno neobleču, a dalšími věcmi, které nejsou momentálně kam uklidit... a třeba ten věšák na ručníky nebude jen tak ležet na pračce, vedle police, která také čeká na přidělání... a třeba kočky zase budou mít svou "kočičí zeď" ... a nad televizí bude police se svíčkama a ... bože. Jímá mě vztek, když nad tím tak přemýšlím. A má drahá polovička? Možná se občas cítí uražený, možná snad i dotčený, rozhodně má pocit, že ho každý večer obtěžuju, když po něm něco chci, ale jinak je mu to úplně jedno. Celý den je v práci a domu se chodí jen najíst a pak - s přestávkou na dřímání na gauči - vyspat. Je fajn vědět, že se takhle nemám jen já. Jen - moc to člověka neuklidní ... pořád si říkám - změní se to vůbec někdy?
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]-
RE:Buik
Hele, jsou to jen nápady, ale zkuste si nad to spolu sednout a udělat si nějaký harmonogram. Je přeci důležité, aby to do narození Matýska bylo hotové. Víš, nemusí to být x věci denně, může to být třeba jedna jediná krabice, ale i to je nějaký posun. Sepiš práce, které musí udělat on, jakožto chlap a ať si naplánuje, kdy je udělá.
Já jsem prohlásila, že do porodu chci mí dvě vestavěné skříně hotové (musel přijet dřevařskej, vše si naměřit, udělat a pak nám to rozložené přivezl, přítel to musel sestavit - ale já mu s tím už nemohla pomoct, protože můj stav nedovoloval mít třeba ruce dlouho nahoře, nebo držet něco těžkého). Furt měl dost času a pak najednou před vánoci - dřevařeskej neměl místo a tak. Když k nám přijel na zaměření, tak jsem mu řekla datum, do kterého to musí být hotové, protože to je náš termín porodu. Jen protočil panenky. Přítel pak musel požádat chlapy od nás z rodiny, aby mu s tím pomohli. Ale světe div se, dokonce v předstihu bylo všechno hotovo.
Občas jsem tím otravná, ale na papír udělám tabulku se dny v daném měsíci. Napíši do ní, co nás čeká (očkování, návštěvy atd.) a pak rozepíšu úklid domácnosti - aby každý věděl, co je jeho úkolem. Aby mi přítel nemohl předhodit, že já nic nedělám (vypíšu tam všechny činnosti, co je za den třeba udělat). Nedělám to každý měsíc, ale prostě aby viděl, že když jsem doma, že se tu neflákám. A když mě fakt naštve, tak mu dám malýho a řeknu, jdu pryč, vrátím se v tolik a tolik, udělej oběd, ukliď a pověs prádlo. O jakým je mi zadostiučiněním, když se vrátím a on mi vysvětluje, že se to nedalo stihnout!
Hele, máš ráda vaření, tak se na to zkus zaměřit. Připrav si meníčko o několika chodech. Nemusíš ho dávat jemu, ale sobě. Pohraj si s tím, ať to hezky vypadá! Využij volných chvilek ... a hlavně nepřemýšlej :oD. Před porodem mě taky chytalo ... co by se mohlo stát. Byt a další věci jsou napsány na mě, jak by se to pak řešilo a tak. Ale včas jsem si dala přes pusu ... a začala spíš uvažovat, co bude první věc, kterou udělám, až se vrátím z porodnice. Jakou první písničku zazpívám prckovi. Zkus se navlnit na optimismus - udělá to dobře tobě i prckovi!!
[ reagovat ] [ URL příspěvku ]
-
-
-
-
-
-
-
Jaké je těhotenství
Za pár let si už nebudu nic pamatovat, jen to hezké, klasika, a tak si shrneme jaké je to být těhotná. Nejkrásnější období, to platí hlavně u prvního těhotenství, kdy máte čas na čtení článků, studování jak miminko roste, chodíte na předposlední kurzy, kde potkáte další těhule. Máte čas na odpočinek... Když už máte doma nějaké škvrně, už není moc čas na tyhle věci, musíte se věnovat dítěti, musíte víc uklízet, vařit, chodit na hřiště, učíte ho zvládnout školku, nějaký ten kroužek a pokud vám dítě nespí přes den, tak pro sebe nemáte ani minutu. A s přibývajícími měsíci tu jsou i nějaké ty další negativa - zvednout se ze země - ohnout se zavázat boty, ostříhat nehty, oholit nohy, sebrat cokoli co upadne a že toho najednou padá 10x víc než normálně a co teprve, když vám spadne něco pod gauč... - roztahování pánve, neustálý tlak dole - kyčle, chápu ty protivné důchodce, protože spát lze jen na boku a když bolí kyčle tak, že vám bolest vystřelují až do kolene, je to peklo. Stejně jako chvíle než to rozchodíte. - neustálý výtok - ráno musíte hlídat, abyste se neprotahli, jinak vás chytne křeč do nohy - postupem času přijdou otoky - Hamiltonův hmat, fakt chuťovka - pálení žáhy - dojít si na velkou bez zácpy nebo zaječích bobků - V noci 2x-3x vstáváme na záchod (mám podezření, že to je trénink na následně kojení) ... a to si máte před porodem odpočinout a nabrat síly... - vlézt a vylézt z vany - krvácení dásní - únava, ať se snažíte sebevíc, už toho nezvládnete tolik jako dřív - bříško vám přijde, že váží aspoň 20kg, jakmile se máte zvednout, otočit v posteli apod. ====================================== A nějaké ty klady? - nemáte menstruaci - vrátí se vám prsa :-) - občas jsou k vám lidí víc ohleduplní než normálně Tak tedy takto... kdyby náhodou mělo být další, ať víme do čeho jdeme :-D ... »
petra1303 | 07.10.2020 14:24:31
-
Už to tlačí...
Zatím bylo vše v pohodě, sice jsem byla občas pomalejší, ale pořád se vše dalo zvládnout... Týden zpět jsme už lehce zazimovali chatu, přeci jen termín se blíží a je toho spousta ještě potřeba dodělat doma. A to mi teď prvně začaly natékat nohy a i malý se začal tlačit do všech stran. Najednou mi vše začalo trvat o mnoho dýl... už jsem zažila i jeden večer, kdy jsem čekala, že se to spustí, jak jsem nemohla hnout a nemít kojící polštář na kterém jsem spala, tak jsem snad ani neusla. Takže teď peru, peru, peru, čeká mě žehlení, doobjednávám nějaké věci z lékárny, využila jsem slevu dny Marianne a ušetřila 25% na přebalovák, prostěradla atp. Není to tolik, jako když jsem kupovala kočár, vajíčko atd. ale i tak pár ušetřených stovek potěšilo. Mám za sebou už první kontrolu v nemocnici, jelikož řádí Covid-19, tak návštěvy nejsou teď každý týden, ale 1x za 14dnů, monitor mi taky ještě nedělali a až budou, tak to prý bude zkrácené než normálně. Taky jsem dostala uvítací balíček, což bylo moc příjemné, hlavně oproti minulému je v něm spousta praktických věcí cca 5plenek, podložka, vložky a krémy jak pro miminko tak i pro maminku do porodnice, to se moc hodí, než sebou tahat celý sprcháč, šampón atp. ... »
petra1303 | 18.09.2020 10:21:59
-
Kontrola a dovolená
Máme za sebou další kontrolu, ultrazvuk s měřením a vše dobré. Vzala jsem sebou i může, aby se na prcka taky podíval, tentokrát už byl ale hlavičkou dolů a ještě prdelkou na nás natočený, takže jsme byli rádi, že vidíme ucho :-D ... Tak si musíme počkat naživo, ale to je ještě čas... A tenhle měsíc jsme vyrazili na dovolenou. Kvůli Covid byl letos výběr jasný, Čechy, ale my je máme rádi, takže žádný problém. Vybrali jsme si Mariánské lázně a úplně super, nečekaně tam bylo spoustu vyžití i pro malou 4roky, dětské parky, lanovka, zpivající fontána ji úplně odrovnala, tam jsme museli být každý večer :-) A i procházka přes rezervaci Kladská měla velký úspěch. Pro mě občas náročnější výprava, ale zvládla jsem s nimi držet krok. :-) ... »
petra1303 | 19.08.2020 18:17:28
-
Oggt test a jak rosteme
Test na těhotenskou cukrovku mám za sebou, vše v pořádku, tentokrát jsem se vyloženě těšila, že si užiju 2hodiny v klidu a sama, klidně bych z toho udělala 5ti hodinový test :-) Každopádně od toho přidělu cukru mi v bříšku mimčo pořádně ožilo a to nejlépe mezi 11h večer a 01:30 :-) Takže sbohem spánku. Přijde mi, že už mám mega břicho a že první těhotenství bylo víc na pohodu a tak jsem tady zapátrala v deníčcích a opravdu mě uklidnilo, že už jsem si taky stěžovala, že občas v bříšku zažívám pořádný cirkus. Výhoda byla v tom klidu doma, teď se opravdu od rána do večera nezastavím a ve volných chvilkách třídím oblečení a vymýšlím jak předělat byt. Taky už jsem objednala první čepičku, teploměr do vody a koupila ponožtičky. Jinak se dost těžko zařizuje v létě výbavička pro zimní miminko, tohle prodejci docela podceňují a já začínám být lehce nervózní, že nemám kombinézu atp. když v říjnu rodím... ... »
petra1303 | 16.07.2020 12:15:55
-
Úplný začátek
Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců Jojo, člověk míní, život mění. ... »
luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41
-
Dovolená s bříškem
„A kdy jako pojedeme na dovolenou?!??“ To byl první a nejdůležitější dotaz mého manžela, když se dozvěděl, že konečně čekáme miminko. Protože bydlíme v horách, neumí si léto bez alespoň dvou týdnů na prosluněné pláži, představit. Nevím, jestli si uvědomil, že za početí našeho broučka může taky on, ale dával to za vinu mě, že jsem naplánovala špatně termín. „Tak já pojedu sám s holkama“ bylo jeho poslední rozhodnutí, když si uvědomil, že červencové miminko do Chorvatska opravdu vláčet nemůže. Na to jsem hodně zvědavá. Je nervní, jen když jedeme pár kilometrů a Verunka není zrovna naladěná na cestování. Nakonec jsme po dlouhých debatách zamítli i leteckou dovolenou do tropů – nějak se mi do toho s bříškem a dvěma dětmi nechtělo a rozhodli jsme se jet na prodloužený víkend do Aquaparku Babylon v Liberci. Jelo nás šest – já, tatínek, Eliška 9, Verunka 2, neteř Terezka 9 a brouček dobře schovaný v bříšku. Cesta autem byla dlouhá, ale i když už jsem byla ve 23tt, přežili jsme ji s miminkem dobře. S bříškem se nastupuje do auta hůř. Vyplatilo se taky vzít si pod záda polštářek. Na recepci hotelu jsou na rodiny s dětmi zvyklí. Nabídli nám krásný rodinný dvoupokoj, takže jsem mohla s mimčem v jednom pokoji odpočívat a v druhém si hrály holky. Doporučuji naši vychytávku – vymysleli jsme jim bojovku, která je každý den na nějakou dobu zabavila běháním po celém Babylonu. Dostali objevitelské deníčky a plnili různé úkoly, zjišťovali legendu o Babylonu, kreslili obrázky a zkoumali okolí. Tak jsme my měli čas i na odpočinek a další zábavné činnosti :) Jako těhulka jsem si nejvíce užila hotelové snídaně. Veliký raut, kde byl výběr jídla od teplé snídaně, masa, vajíček, zapékané zeleniny, salátů, obložených mís, zeleniny, až po různé druhy müsli, jogurtů, koblih, buchet, ovocných salátů a dalších pochoutek. Na snídani jsme strávili spoustu času a s bříškem mi nebylo ani trapné zkusit od všeho něco, aspoň jsem vše mohla svést na těhotenské chutě. Dny jsme trávili nejvíce v aquaparku. Nasoukala jsem bříško do plavek a užívali jsme si vodních atrakcí. Miminku se ve vodě moc líbilo, plavání i lenošení v různých zákoutích aquaparku bylo příjemné. Hodně času jsme strávili ve vířivkách s teplou vodou. Jediné, co mimču moc nevyhovovalo, byly sauny. Taky jsme si samozřejmě netroufli na tobogány. Protože jsme schválně pro dovolenou vybrali jarní prázdniny a ne víkend, nebylo ve vodě moc lidí a taky jsme měli k dispozici spoustu volných lehátek na odpočinek. Když nás vodní svět přestal bavit, zašli jsme si do IQ parku a Lunaparku, kde se vyřádili hlavně děti. Já s miminkem povýšila na roli hlavního fotografa a dodavatele svačinek. S bříškem se totiž na kolotoč ani do autíčka vlézt nedá. Večeře v dinner bufetu byla opět záběr. Snažili jsme se jíst střídmě, ale takovému výběru jídel se nedalo odolat. Vyzkoušeli jsme spoustu dobrůtek, nakonec jsme si dali zmrzlinový pohár a odkulili jsme se do pokoje. Zvláštní bylo, že ač jsme my dospělí byli zralí na spaní, děti chytly druhý dech a vyžadovaly zábavu. Takže jsme se rozdělili. Tatínek dostal na starost holky a já mimčo. Starost o drobečka v bříšku byla jednoduchá – otáčet se na správnou stranu, ať si může hezky kopat a občas pohladit nebo poškrábat na zádičkách. Dovolenou v aquaparku jsme si moc užili a nastávajícím maminkám doporučuji! Až se brouček v létě narodí, zeptám se ho, jak se mu v Babylonu líbilo :) ... »
jezurka | 23.04.2012 00:37:08
-
Výbavička pro miminko
Mou jedinou omluvou je, že máme věcičky po dvou dětech a ještě od hodných sestřenic a tet. Jinak si neumím ani vysvětlit, kde jsme toho tolik vzali. Sepsala jsem a se svýma modelkama Eliškou a Verunkou nafotila, co jsme pro naše mimčo přichystali. Kromě kočárku máme snad všechno. Oblečeníčka je opravdu hodně, po zkušenostech, kdy miminko ze všeho asi po 3-5 týdnech vyroste, opravdu stačí 6 bodyček, 4 dupačky, 2 kabátky, 2 overalky na spaní, pokud je zima a nějaká čepička, ponožky. Pokud děťátko věci zašpiní, je nejjednodušší večer během minutky vyprat. Plínky budem používat jednorázové, i přesto mi moje hodná babička postupně nakoupila asi 50 látkových, takže těch máme opravdu velkou zásobu. Máme asi 3 zavinovačky (úplně stačí 1) a perfektní je heboučká žirafí zavinovačka do autosedačky, tu jsme u poslední dcerky využili opravdu hodně. Postýlku máme v ložnici. Zvedli jsme ji do nejvyšší polohy, ať se nemusím k miminku moc naklánět. K postýlce dáme ještě chůvičku. Polštářky a peřinka jsou zezačátku spíš jako dekorace a aby na miminko nefoukalo. Povlečení jsme ušili nové se starší dcerkou, kapsář je výborný na plínky, náhradní oblečení, dudlík a krém, hned je všechno v noci po ruce. Proutěný koš bude mít miminko v obýváku, aby mělo kde spát a odpočívat ve dne. Koš nám půjčila babička a konstrukci na kolečkách vyrobil šikovný tatínek. Koš vydrží asi do 3 měsíců, potom už se bude batolit na dece. V košíku se zatím usadily hračky, které mají dvě starší dcerky nachystané pro miminko do porodnice. Až se děťátko narodí, určitě sestřičkám taky nějaké hračky na památku přinese. Vaničku jsme koupili novou i s molitanovou koupací podložkou, přebalovací podložku máme ještě po Elišce. Na kojení a jako ohrádku pro mimčo je nachystaný krásný kojící polštář s puntíkama, který jsem vyhrála jako dárek od Mamaja group za článek v Těhotníčku. Autosedačka – vajíčko je po mladší dcerce, uvnitř je vložka pro novorozence. Koupili jsme taky nosítko, nejvíc se zalíbilo Eli, takže už víme, kdo bude prďolku nosit. Kosmetiku i potřebné věci z lékárny už máme taky nakoupené. Moc jsme to nepřeháněli, i tak je toho dost. Uvidíme, co bude miminku nejvíce vyhovovat a později dokoupíme. ... »
jezurka | 11.06.2012 11:20:35
-
Jak se stává z pidi ducha dálnice :D
Konečně uběhl alespoň týden od embryotransferu :D Embryotransfer byl 16.5.2013 a já jelikož jsem hrozný nedočkavec tak už sem zkusila zatestit ráno 23.5.2013 a to i přesto že mi v Repromedě dřívější testování nedoporučily a testovat se má nejdříve čtrnáct dnů po zavedení embryjka :) Něco mi ale říkalo ať test udělám a jelikož jsem měla divné pocity a bolesti v podbřišku tak jsem to riskla a test udělala.K mému velkému úžasu jsem uviděla slaboulinkého dušíka,kterého ale nikdo kromě mě neviděl.No zašla jsem do lékárny a nakoupila testy do zásoby na každý den jeden(pravda některý den jsem si udělala test ráno a i večer :) ale důležité bylo že miminkovská čárka byla den o dedne tmavší a tmavší a můj pocit že to klaplo silnější :D na kontrolu a potvrzení těhotenství jsem měla jít až 30.5.Večer 26.5. jsem ale začala trošku špinit tak jsem měla strach abych to náhodou nedostala apocit radosti a štěstí že se nám zadařilo již na první pokus neodešel s menstruací :( Hned druhý den ráno jsem proto raději zavolala do Repromedy a zdělila jim že mám již pozitivní testy ale že začínám trošinku špinit.Milá recepční mě objednala ihned na druhý den na krev a ultrazvuk.Hned ráno jsme s přítelem vyrazili do Brna na kontrolu,kde mi byla nabrána krev ,ze které mi pan doktor zdělil že jsem těhotná jelikož mám hodnotu Hcg 619 IU/l což je prej na 12.den po ET víc než slušné :D poté ještě zkontroloval vše ultrazvukem a řekl že nic zatím nejde vidět že je brzo ale že to je na 4 týden těhotenství obvyklý nález.Z Brna jsme s přítělem odjížděli s blaženým pocitem že si domů v bříšku vezem konečně vytouženého prďolku :) ... »
fafule | 18.07.2013 18:45:38
-
Maminka
Maminka Moje nejoblíbenější členka rodiny. Hraje si semnou na schovávanou, pokud se nudím a začnu se krapet vrtět, hned mě začne hladit a utěšovat. Pokud náhodou se zabývá něčím jiným, po chvilce mé snahy narovnat si nohu v koleni ihned nastává první fáze hlazení a utěsování. Prostě nám to klape:) Také si semnou ráda povídá a ujišťuje mě, že v noci se prý má spát. Chacha, to jí ještě vysvětlím. Všude ticho a tma jako v kostele a já bych měl nevyužít té skvělé šance na nové taneční číslo?? Rád poslouchám její hlas a ještě radši bych už konečně viděl, jak vlastně vypadá. Bude se mi líbit? Jaké má oči? Vlasy? S postavou prý nic moc, vzhledem k tomu že každý kdo k ní v posledních týdnech přijde tak tvrdí, že má velké břicho. Ale nevadí. Budu jí mít rád tak i tak. O tom jestli se budu líbit já jí, o tom nepochybuju. Jsem totiž ohromnej fešák. Nevím sice jak to poznala, ale odhalila že mám pindíka. Asi jí to práskla ta zrádkyně doktorka. Jsem holt chlap a protože jsem parádně ješitnej, nebudu se ukazovat jen tak kdekomu. ... »
luciasek84 | 10.04.2012 09:28:40
-
Úplný začátek
Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců Jojo, člověk míní, život mění. ... »
luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41
-
Odkud jsme a kam jdeme
Ležím potmě, dívám se na vedle mě stojící postýlku a hladím si břicho. Človíčku, zdalipak ty víš, že o tom, co teď prožíváš, tvůj život zdaleka není? Že za chvilku opustíš to relativně bezpečné, teplé hnízdečko a budeš bojovat s takovými věcmi jako je gravitace, bolavé břicho nebo neznámý, šišlající, culící se obličej tvé matky? Zázrak zrození mi přijde na jednu stranu strašlivě absurdní, na druhou stranu neskonale dokonalý. Kdo to jen vymyslel? ... »
danicka84 | 10.04.2012 20:12:22
-
Jak na to
"Potvoráci",oslovili jsme něžně s manželem své dva potomky,budete mít ještě jednoho bratříčka,nebo sestřičku.Oba potomci(4 a 5 let)se zarazili,nasadili výraz nasvědčující tomu,že se zrovna pokoušejí vyvrátit teorii relativity a po chvíli vydali jasný povel.Naše holčička chce sestřičku,kluk pro změnu brášku.Jako bych to netušila.No nic,hlavně že se myšlence jako takové nijak nebrání.Maličkosti už přeci jen nějak doladíme. Uplynulo pár týdnů a já vím naprosto přesně,že ten další potomek bude holčička.Nezbývá tedy nic jiného,než to oznámit potvorákům.Ach,díky Bože za mužskou ješitnost projevující se už v ranném věku.Stačilo našemu chlapečkovi polichotit,vysvětlit mu jak je bezvadné,že bude náš jediný princ a určitě si s dvěma holkama poradí. Od té chvíle má náš malý vetřelec jméno Janička a oba starší sourozenci se každou chvíli ptají,kdy že už bude to miminko.Mají smůlu,ještě si 5 měsíců počkají. ... »
Val.J35 | 11.04.2012 07:13:17